Druhý lednový víkend se sjeli, ostatně tak jako každý listopad a leden, vedoucí včelařských kroužků z celé republiky do Nasavrk. Městečko, které leží uprostřed Železných hor, je známo svou keltskou osadou, ale i odborným včelařským učilištěm, naprosto ojedinělým nejen v České republice, ale i v Evropě.

Na setkání přijelo asi 70 včelařů. A to, že jsou zároveň vedoucími dětských kroužků, byste určitě nehádali. Vždyť průměrný věk vedoucích a vlastně i včelařů vůbec se pohybuje kolem 60 let. Což znamená, že mají spoustu praxe, často i dost času (většina vedoucích včelařských kroužků je v důchodu). Ale na druhou stranu je zřejmé, že řemeslo zvané včelařství neustále stárne, a tudíž pomalu vymírá. Zvládat v tomto věku nejen včely, ale i děti dá o to větší kus práce. A protože včelařské kroužky jsou jakási naděje českého včelaření, klade se na vedoucí kroužků velký důraz. Český svaz včelařů si aktivit svých vedoucích kroužků velice cení, shání pro ně vybavení, peníze a snaží se je podporovat i pořádáním takovýchto setkání.

A co se probíralo? O téma na celé sobotní dopoledne se postaral hlavní produkt tohoto řemesla, tedy med. Probíral se sběr nektaru a medovice, vznik medu, jeho stáčení a péče o něj. Další blok se věnoval problematice nákazy včelstev, především varroáze a včelímu moru. Hodina byla věnována i včelařským pomůckám, které si mohou včelaři spolu s dětmi v kroužcích přímo „na koleně“, základům mikroskopování a práci na počítači (která pro některé i sedmdesátileté vedoucí není tak samozřejmá, jako pro naši generaci).

Na otázky ohledně této zajímavé organizace pracující s dětmi a mládeží odpovídal Ivan Bělohlávek, pracovník SOUV - VVC, o.p.s. Nasavrky

Co je ČSV, jak vznikl a kolik včelařů sdružuje?
Je to občanské sdružení, které vzniklo zespodu na základě dohody jednotlivých včelařských spolků po celé republice. V současnosti sdružuje 49 000 včelařů s 520 000 včelstvy. Po loňském útoku varroázy se ale počet včelstev a pravděpodobně i včelařů sníží.

Musím být členem svazu, když včelařím?
Nemusíte, takových včelařů je asi 2 000. Musíte ale plnit všechny povinnosti , které chovatelům včel ukládá náš právní řád a předpisy.

Jaká je tradice svazu v práci s dětmi a mládeží?
Velice dlouhá, kroužky vznikaly na vesnicích při základních organizacích ČSV, jejich činnost se ale dříve neevidovala ani nijak metodicky „z vrchu“ nevedla. Mnohé včelařské kroužky, nebo takové kroužky, kde včelařství bylo jen částí činnosti patřily před revolucí pod SSM či Domy pionýrů a mládeže.Tyto kroužky byly odborně i metodicky velmi dobře vedeny. Nejstarší kroužek u nás pracuje bez přestávky již 62 let. Ale o něm, třeba, někdy jindy. Nejstaršímu vedoucímu kroužku je 85 roků a nejmladšímu 20.

Jaká je náplň celoroční činnosti včelařského kroužku?
Kromě samotné práce se včelami a včelími produkty je činnost mnohých kroužků velice pestrá. Často dělají i nejrůznější nevčelařské věci, třeba hrají divadlo, chodí do přírody, jezdí na tábory, dokonce se podílejí na Bambiriádách, Dnech Země a jiných akcích v mnoha místech naší vlasti. Včelařské kroužky mají zpravidla týdenní nebo čtrnáctidenní cyklus. Pravda je, že bez zázemí včelaře nebo zřizovatele, bez úlů, včelstev a mnoha dalších potřeb a pomůcek se tato práce dost dobře nedá dělat.

Etablují se noví včelaři z řad včelařské mládeže nebo je spíš řemeslo „děděno“ v rámci rodiny?
Určitě obojí. Smyslem a cílem činnosti těchto kroužků není jen vychovat včelaře, ale i vytvořit pozitivní vztah ke včelařství, přírodě a rostlinám, které jsou závislé na opylování včelami. A těch je mezi hmyzosnubnými 95%. Je to prostor pro poznávání vzájemných vztahů v přírodě, protože včela je výrazným indikátorem stavu životního prostředí a biodiverzity přírody. On totiž ten pozitivní vztah k oboru deklarovaný mezi blízkými, vrstevníky, na veřejnosti je tou nejlepší a nejlevnější reklamou včelařství.

Je typickým modelem spíše malý kroužek (několik málo dětí), kterým se může vedoucí lépe věnovat, nebo jsou to spíš větší kolektivy (deset a více dětí)?
Jsou u nás kroužky, kde jsou třeba dvě tři děti, ale výjimkou nejsou ani dvacetičlenné kolektivy. Metodika je vypracována pro počet pěti až osmi dětí. Umožňuje včelaři více se dětem individuálně věnovat. Jde totiž o práci náročnou na dodržování bezpečnosti, problémy jsou i s alergickými reakcemi dětí třeba na včelí bodnutí.

Včelaření cítím jako ryze venkovské řemeslo. Máte víc kroužků na vesnicích, nebo se najdou i dětské kolektivy ve větších městech?
Určitě spíš na vesnici, jsou to sice menší kroužky, ale je jich mnohem víc.

Jak vypadají statistiky počtu dětí v kroužcích, trend v ČR je alespoň u podobných organizací klesající...
Celkově je dnes ve zhruba 100 kroužcích evidováno asi 1000 dětí, počty oscilují a počet dětí a perspektiva kroužku vždy závisí na vedoucím, který děti vede. Zda je dokáže zaujmout, zda umí být pedagogem, kamarádem a zároveň z něj děti cítí autoritu člověka a včelaře – odborníka.

Co byste popřál svým vedoucím do roku 2008 a co jejich dětem?
Vedoucím, aby neztráceli optimismus, aby si uvědomovali, že „děti mohou být i horší, než jsou zrovna ti kluci a holky v mém kroužku“. A dětem, aby měly tolerantní a zodpovědné rodiče, kteří jejich zájmovou činnost náležitě ocení.
I když, setkal jsem se s mnoha mladými „včelaříky“, děvčaty i chlapci, a byli a jsou fajn.

Děkuji.